Carn Dum - Doosborn

„…sakra moje hlava….To byla zas šlupka,ani si nevzpomínám,kdo tam všechno byl….vlastně ano,možná ano – Ethellwen, bojovnice a krásná žena na tu si vzpomínám dobře a pak ten válečník Kresselack a taky jeden z elfského lidu – Pifenros, jo,jo na jeho loutnu a krásnou čarovnou melodii nejde zapomenout a ještě tam byl trpaslík,veselý chlapík, myslím, že se jmenoval Lommar.“

„Angmar,Carn Dum, ta jména z mé mysly už nikdo nevymaže.Někdo říká,že v Carn Dum je jen zlo a žádní lidé zde již nejsou,ale není to pravda.Je tam místo,kde žijí lidé.Jsou to strážci toho strašného místa. Když jsem tam dorazil, bylo tam celkem živo. Potkal sem tam ženu a ta říkala něco o dracích. Na místním tržišti,jsem pak potkal tu krásnou bojovnici v doprovodu bojovníka. Ano,ano to byla Ethellwen a Kresselack.Zrovna jen tak postávaly a poslouchaly hudbu, která i přes to, že samo místo vzbuzovalo tíseň na srdci, dokázala ta srdce pohladit a povzbudit.Ta hudba dávala zapomenout na hrůzu zdejšího místa. To Pifenros svou magickou hudbou povzbuzoval srdce udatných obránců v tomto doupěti zla. Pak sem uslyšel to hlasité říhnutí a následný smích. Otočil sem se tím směrem a uviděl trpaslíka,jak stojí obklopen několika vojáky. Zřejmě jim vykládal o svých hrdinských činech, asi to byly samé veselé historky,jelikož se pořád smál. I když jak sem později poznal,tak on se smál vlastně pořád a skoro všemu a i v situaci,kdy ostatním do smíchu nebylo. Jen se pak ten jeho veselý smích změnil a místo pobavení a veselé nálady naháněl hrůzu.A ano to byl Lommar.
Promluvil sem s Ethellwen a Kresselcakem o těch dracích a oni byli hned pro, podívat se tomu na zoubek.
„Draci,jaký draci…“ Ozvalo se za našimi zády.Jasně trpaslík. Ten přece nemůže chybět, když se mluví o lovu draků.Každý přece ví,že drak rovná se spousta pokladů.
„Půjdu s váma“. Pifenros přestal hrát,seskočil ze sudu,na kterém ještě před chvilkou hladil struny své loutny.
Vybavili jsme se na cestu a vyrazili.Po cestě jsme ze začátku narazili jen na malé skupinky všudypřítomných goblinů a orků.První zdržení v cestě nám připravil troll střežící schody vedoucí k dračím hnízdům,ale bylo to zdržení celkem malé. Další překvapení na nás čekalo již za malou chvilku. Naše skupinka dorazila k obrovské propasti, přes kterou se dalo přejít po dvou provazových mostech-samozřejmě zamořených tou hoblino havětí.Vybrali jsme ten vlevo,ale ukázalo se,že je to slepá ulička,na jejímž konci si zrovna něco vyřizovala skupinka uruků. Hmm jejich smůla.Když jsme se jich zbavili vydali jsme se zpět a přes pravý most.Před tím sme se ještě vyhnuli skupince trollů,která zde zřejmě hlídkovala.Přešli jsme most a několika temnýma uličkami tohohle rozpadajícího se města přišly k dalšímu mostu,tentokrát krmenému.To co jsme pak viděli bylo… Přes naše hlavy se přenesl stín a mi ji uviděli. Obrovská a ve své strašlivosti krásná. Dračí královna. Snesla se na most před námi a jako pamlsek tam snědla dva orky. Pak se zas vznesla a usadila se opodál na rozbořenou věž. V okolí věže bylo roztroušeno několik hnízd plných vajec,některá byla čerstvě vylíhnutá a tak se tu potloukala i pěkná skupinka malých dráčků. Trpaslík si přehodil svoji sekeru z jedné ruky do druhé a vrhl se vpřed. 4erstvě vylíhnutí draci i jejich starší bratříčci nebyli pro naše zbraně problém a pak na konci cesty, se k nám snesla ona-královna. Boj to byl tuhý a Ethellwen málem nepřežila,ale nakonec to dobře dopadlo. Sebrali jsme nalezené poklady a vydali se zpět. Po cestě, za provazovým mostem jsme se rozhodli,ještě navštívit doupě trollů.Jejich náčelník byl taky trochu tužší protivník,ale nebyl nepřemožitelný.
Další cesta nás zavedla do centra tohohle proklatého města a to byla ta chyba.Byli jsme již unaveni a to co následovalo se dalo očekávat.
Velký kamenný most za ním brána velké nádvoří plné trollů,uruků a dalších přisluhovačů zla.Když se na nás vyřítila horda těch příšer,bylo nejlepší řešení se stáhnout do bezpečí.Tentokrát jsme utíkali o život a pak to přišlo.Ti trollové za běhu rvali kusy budov a vrhali je po nás.Pár kamenů mě ještě minulo a pak přišla ta strašná rána a pak ticho….“

„Jsem rád,že to nakonec všichni přežili“.Doosborn zavřel oči. „..a prosím ještě jednou,vyřiďte těm vojákům,že děkujeme za naši záchranu…“.
„Usnul.“ řekla elfa,která stála u jeho lůžka.“Nechme ho teď spát!“